Stránky o kočkách Stránky o koních Koňská inzerce Cestování nejen po Novém Zélandu

Jezdecká stáj Rohan

 

Luděk a Jelena

 

 

 

Komu a kdy se zrodil nápad v hlavě, že pojede na koních do (mezi Westerners) věhlasného města Beaver City na koni, to nevím. Jisté je, že sherrif Čsl. Pony Expressu Luděk "Cowpak" Burian tam tímto způsobem jel letos již po několikáté. Na loňské Radě WI-CZ, právě ve zmíněném městě, mi o tom vyprávěl a povídal, že napřezrok pojede znovu. Nasadil mi do hlavy pěkného mozkožrouta....

Luděk a Jelena - cca 10 km od Hrusic

V té době jsem měl svého hřebce krátce po zranění koleního úponu šlachy a vůbec jsem nevěděl, zda bude ještě někdy úplně v pořádku. Nicméně tato myšlenka mi provázela po celý rok. Čas letěl jako zběsilý a ještě v lednu to s koníkem nevypadalo moc dobře. Občas, při trochu větší zátěži, zakulhal. Dal jsem na rady svých kamarádů z koňské konference a koupil koníkovi Gelapony od firmy Orling. A jsem rád, že jsem tak učinil. Výsledek se dostavil cca po měsíci používání. Koník přestal kulhat a ze dne na den bylo vidět, jak se mu zranění lepší. Koncem května mohl začít již normálně trénovat.

 

1. noc

 

 

S tímto obratem se mi vrátila i myšlenka na cestu do Beaver City. Luděk již měl cestu rozplánovanu. 26.7. se vyjíždí z Hrusic (cca 30 km za Prahou na D1) v pravé poledne. Kdo chce jet, nechť se dostaví včas. On měl 14 dní dovolené, takže jede po kopytě tam i zpět. Původně jsem chtěl spíše jet zpět, ale do poslední chvíle jsem nevěděl, zda dostanu dovolenou nebo ne. Definitivní rozhodnutí padlo někdy kolem 15.7.99. Dovolená bude, ale pouze v týdnu 26.7. - 2.8. (takže na zpáteční cestu se dalo zapomenout, to ale nevadí, hlavně že jedem)

Luděk a Sága - táboření 1. noc u Uhlířských Janovic

Moje dovolená měla podmínku, že si jí nadělám o týden dříve. Což znamenalo, že celý týden před cestou budu v práci. Bude to trochu složitější na přípravu (do práce chodím na 6 h a domů se vracím kolem půlnoci)....

Začal ten správný předcestovní zmatek. Lucka šila plachtu na přepravník a chystala věci, které máme a na mě zbylo shánění celt, stylových nádob na vodu a zajištění dopravy domu. Asi víte, všichni, jak to vypadá, když se dávají dokupy věci, které člověk rok nepotřeboval. Sestavil se seznam, na kterém se z jedné strany šktalo a na druhou se dopisovaly stále nové věci. Největší problém nastal s dopravou. Potřebovali jsme se dopravit se dvěma koníkama do Hrusic a o týden později z Moravy zpět domů. Mám vlastní přepravník na (zatím jednoho) koně - Žuk A13 a přívěs na jednoho koně. V tom by nebyl problém. Ten spočíval v tom, že Žuk v té době nebyl připravený na takovou cestu. Byl obroušený na plech, měl děravou plachtu a zlobili brzdy. Takže jsem každý den od půlnoci do tří hodin do rána dělal na autě, aby bylo připraveno. Za celý týden jsem naspal asi 8 hodin. Padal jsem doslova na hubu. Aby to nebylo tak jednoduché, tak hřebec ztratil v pátek podkovu. Šerpa sice měla podkovy taky docela ošláplé, ale držely dobře. Kovář samozřejmě nemohl přijet, musel jsem já k němu. Naštěstí jsem v neděli dostal volno na sbalení, tak se k němu dalo zajet. Mezitím mi ovšem vybouchl řidič na dopravu Žuka do Beaveru. Nervy už mi jen cinkaly. Bylo toho na mě moc.

 

Řídit auto bylo za trest, protože se mi chtělo strašně spát. Jedem za každou cenu!!! Smířil jsem se s tím, že se budu muset z Beaveru sebrat a o den dříve dojet pro Žuka sám. Dobře to vyřešil kovář. Dal mi adresu na půjčovnu přepravníků a telefonem se mi podařilo sehnat kámoše, který pro nás přijede. Ještě v neděli večer jsme jeli vyřídit půjčení přívěsu. Zbývalo zabalit věci do auta, což se nám podařilo kolem 1 hodiny ranní.... Když mi bylo nejhůř, říkal jsem si: "Všecny problémy jsou o toho, aby je člově řešil, ne aby od nich utíkal!" a tak jsem je řešil....

  1. noc Lucka a Golem
Lucka a Golem - ráno před odjezdem

 

Ráno šlo všechno jako na drátkách. Koně nastoupili skoro sami, cesta směrem k Hrusicím ubíhlala celkem rychle. Nemám dálniční známku, tak se jelo po staré silnici. Ale šlo to dobře. Oba s Luckou jsme doufali, že už máme příděl překážek vybraný. A ono ne. Z Hrusic se vyjelo kolem 13 hodiny ve složení Luděk + Gita, Jelena + Sága, Lucka + Šerpa, já + Golem a malá chlupatá koule - pes Rony. Všichni jezdci Pony Expressu. Hned po prvních 10 km Lucka ztratila vojenskou čutoru s pitím. No, začíná to hezky. Bez čutory se obejdem, mám ještě kovbojskou na 1,25 litru. Jedem dál. Po dalších asi 10 km se Jeleně rozepl pásek a ztratila nůž i s pouzdrem. Vraceli jsme se tak 3 km, ale nůž se nenašel.

 

Ranní kávička

 

 

Tím to ovšem zdaleka nekončilo. Po pár dalších kilometrech Luďkovi praskl řemínek od čutory a ta upadla. On si toho nevšiml, ale já ano. Řemínek se provizorně svázal a mohlo se pokračovat. Všichni si dělali srandu, co ztratím já... A o několi km dále se dočkali. Nevím, jak se mi to povedlo, a asi to nikdy nepochopím, ale mě vypadla deka z podsedla, na které jsem seděl!!! Teda ony vypadly dvě (dávám dospod dětskou deku na pot a navrch normální tlustou deku). Ta spodní se už nenašla. Pokračovalo to opravdu úspěšně.

Luděk a Jelena chystají ranní kávu u Uhlířských Janovic

Aby toho ještě nebylo dost - jak si tak přesedlávám koně, z neznámých důvodů po mě vyhodil a trefil se mi do kolena, že jsem okamžitě skončil na zemi. Pak vyhodil ještě asi třikrát. Fakt netuším proč. Nidky to neudělal, můžu mu slézat přes zadek, podlézat ho, nechá si všechno líbit. Jak řekl Luděk - "To je to 1%, které vždy visí ve vzduchu i u toho nejspolehlivějšího koně." Důvod mohl být i ten, že za dobře 30 kilometrů jsme nepotkali potok ani řeku, kde by se koně mohli napít a vesnice se nám taky nějak vyhýbali. Ať už to byl ten důvod, či nebyl, dopadlo to dobře. Nic mi nezlomil, spíš se jednalo o šok. Po takových 20 minutách jsem mohl na něho znovu sednout. Už nám zbývalo tak 5 km do Uhlířských Janovic. U první hospody koně dostli napít a my jsme zaplnili svá prázdná břicha. Tak po hodince a půl mohla naše cesta pokračovat, ale vzhledem k pokročilé hodině bylo na čase hledat místo na spaní. To se nám podařilo po pár kilometrech....

 

No, pokud máte pocit, že už toho bylo dost, tak my ho měli taky. Ale naše story pokračuje dále. Koníci si mohli oddechnout od báglů, dostali pouta a hybaj na trávu. Zatím vklidu žraly a my mohli stavět naše "příbytky". Jenže Luďkova kobyla říjela a pořád chodila provokovat mého hřebce. Luďěk jí vždy odvedl na druhý konec louky a ona za chvíli zase byla u něho. Přesto, že si jí z počátku nevšímal, po těchto provokacích začal a já ho musel přivázat. Chvilku byl klid. Najednou slyšíme ječení a než jsme tam doběhli hřebec na kobylu skočil. Jenže ona na něho byla moc vysoká, se mu to nepodařilo dokončit. Zato se Gitě podařilo přetrhnout pouta. No nic.

  1. noc Lucka, Šerpa a Golem
Lucka, Šerpa a Golem - připraveni na druhý den naší cesty

Luděk uvázal obě klisny, akorát naše Šerpa zůstala na volno. Naštěstí už koníci byly nažraní, mohlo se jít spát. Asi po půl hodině slyším další jekot. To se naše Šerpinka dostala ke Gitě a povídaly si něco nehezkého. Tak jí Luděk taky uvázal a snad už bude konečně klid. A byl. Ale ne dlouho. Zhruba ve dvě ráno slyším jak Jelena řve: "Vstávej!". Vylezl jsem z celty a koukám, jak Sága leží na zemi a chroptí jako když dodělává. No super. Kobyly (Gita a Sága), které jsou spolu v maštali, chodí spolu do výběhu a nikdy si nic neudělali, se tu pokopou. Sága si během toho lehla tak, že měla vytaženou hlavu a nemohla vstát. Uzel povolit nešel, tak nezvýbalo, než zničit vodítko. Pak Sága vstala. Naštěstí jí nic nebylo. Zase tak dvě hodiny se nic nedílo. Pak mi probudilo štěkání Ronka. Ňafal snad půl hodiny. Nejspíš kolem procházelo nějaké zvíře. Najednou zavládlo ticho. Ráno nás vzbudilo bubnování kapek na celtu...

Tak to všechno se odehrálo během příprav na cestu a behem prvního dne naší cesty. Kvůli délce jsem raději povídání rozdělil. Pokud Vás mé vyprávění o cestě do roku 1859 zaujalo, přečtěte si pokračování..


TOPlist
Jezdecký klub Rohan, JK Rohan Zdice nabízí ustájení koní, pastevní odchov JK
Předchozí
šipka vlevo
Následující
šipka vpravo
Zavřít Přesunout