Stránky o kočkách Stránky o koních Koňská inzerce Cestování nejen po Novém Zélandu

Jezdecká stáj Rohan

Druhý den to vypadalo, že budeme moknout. Nikomu se nechtělo vylézat ze spacáku. Ono vlastně nepršelo, jenom tak ošklivě mrholilo, ale nebe bylo zatažené od obzoru k obzoru. Převázal jsem Gista k jinému stromu, aby dosáhl na trávu, pustil Šerpu a znovu zalezl. Luděk to udělal obdobně. Asi za hodinu a půl mě vytáhlo prokukující sluníčko. Že by nakonec?? Koně se pásli, my jsme něco posnídali a začli balit. Tak co, už máme vybráno z prvního dne, či nás smůla bude prováze i nadále? To nikdo nevěděl. Asi kolem 11. hodiny se nám podařilo vyrazit na cestu. Začalo to zase pěkně. Po pár kilometrech si Luděk všimnul, že Sága nemá levou zadní podkovu. Ach jo. Už je to tu zase. Naštěstí měl s sebou rezervu a tak během půl hodiny měla Sága zase kompletní obutí. A jedem. No, jestli to takhle půjde dál, tak dorazíme do Beaveru nazí a koně bez cajků.

 

2. noc - Luděk

 

 

Toho dne již ubíhala bez problémů. Potoky nám křižovali cestu, že se koníci mohli osvěžit na každém rohu. Sluníčko nakonec svítilo, prostě pohoda. Po cestě jsme se stavěli ve Zbraslavicích na oběd. Večer si vaříma sami. S hledáním cesty nebyl problém - až k Uhlířským Janovicům Luděk cestu znal z paměti, dále vedla cesta několik desítek kilometrů po žluté značce. Cesta byla celkem příjemná - většinou hliněná lesní cesta, občas trochu asfaltu. Ubíhalo to opravdu pěkně. Ten den se nám podařilo dojet kousek před Golčův Jeníkov. Místo na spaní nebylo takové jako 1. noc, hlavně tam bylo málo trávy pro koníky.

2.noc u Golčova Jeníkova - po cvaknutí foťáku Luděk prohlásil: "Ještě že neděláš kronikáře." Ale omyl, já ho dělám.....

Oproti minulé, tato noc proběhla v naprostém klidu. Ráno nás vytáhlo sluníčko. Bude pěkný pařák. Taky byl. Protože se koníci večer a ráno moc nenapásli, pásli jsme hodně po cestě. S vodou to taky šlo. Horší to bylo s Ronečkem. Měl toho chudák dost. Co udělal kůň jeden krok, on musel udělat těch kroků deset. Ale zatím šlapal statečně.

Tak jako předchozího dne byla cesta příjemná, dne třetího nás čekala hrůza. Zpočátku to šlo, i když se šlo hodně po asfaltu. Díky tomu začal být problém s podkovami u Šerpy. Protože je měla hodně ošlapané, dalo se čekat, že pokud půjdem tolik po asfaltu, brzo je ztratí. To bude horší, protože nemáme rezervu. Krom toho jí přitlouct podkovu není nic jednoduchého, má tak malá kopýtka, že je tam tak milimetr prostoru, kam se dá zatlouct kovák. No, buďto vydrží, nebo se najde kovář. Nehorší úsek cesty na nás čekal mezi Chotěboří a Bílkem. Na mapě nádherná přímá červená značka nás ještě víc navnadila. Jen ty vrstevnice okolo napovídaly, že by mohl být problém. Z počátku však celkem šla. Vedla v příjemném chládku podél vody. Po pár kilometrech jsme potkali turistu. Napadlo mi se ho zeptat, jestli je ta značka s koňmi průchozí. Odpověděl, že ještě tak 2 km ano, ale pak ať odbočíme na zelenou. Nenapadlo nás se kouknout do mapy. Po necelém kilometru nás křižovala modrá.

 

On ale povídal něco o 2 kilometrech a o zelené, jdem dál. Cesta začala houstnout. Stoupání a klesání po skalnatém terénu, no pro koně fakt nic moc. A opravdu bylo hůř. Uzoučká cesta tesaná v kameni, přelézání skalních masívů. Koně šli na jedničku. Samozřemě jsme je vedli. Pak ale přišel jeden přelez, který by šel prolézt s velikou opatrností tam, ale už v žádném případě zpět. Jedině kamenitou vodou.

2. noc - Lucka
2.noc u Golčova Jeníkova

A dost. Zelená nezelená, jdu se sám podívat co nás čeká v následujících pár stech metrech. Slezu to dolu jen pokud nás nečeká nic horšího. Ještě že jsem šel. Po takových 200 metrech už to bylo těžko schůdné pro člověka. Tři kamenné tály, trochu skosené a mezi nimi tak půl metru díra. To ne. Jde se zpět. Chtěl jsem jít první s hřebcem, ale nějak se mi nepodařilo vlézt zpět na cestu a ostatní mi mezitím předběhli. Hřebec začal pospíchat za kobylama a nesoustředil se na cestu. Několikrát mi skočil na záda. Trochu mi tam ruply nervy. Ale naštěstí už to končilo. Cesta pokračovala po modré. Opět asfalt. Ale to jsme říkali "Zlatý asfalt!" Těsně před Bílkem se však stalo, co se dalo od rána čekat. Šerpě upadla pravá zadní podkova. No, blížil se večer, do Bílku zvýval tak kilometr, optáme se na kováře. "Ne, ne, tady kovář není" zněla jednoznačná odpověď domorodců. "Nejbližší je v Krucenberku, asi 10 km od tud." a "Ne, telefon nevíme." Tam trochu zase ruply nervy Lucce. Ujela mi už ve tmě na Šerpě někam na louku. Flek na spaní jsme hledali už po tmě. Jeden se tam ze tmy vyloupl celkem dobře. Byl sice blízko vsi a pořád z počátu štekal pes, ale dál se nám už nikomu nechtělo.

Noc proběhla v naprostém klídku. Zato ráno mi bylo ouvej při pohledu na Šerpu. K ránu se zamotala do provazu a udělala si podlom na té noze bez podkovy. A aby toho ještě nebylo dost, tak se nabodla zadkem na nějakou větvičku a měla dva pěkné šrámy. No, to se Lucka zblázní až se probudí. Asi kolem 7 hodiny jsem se vydal hledat telefonní číslo na kováře.V seznamu nebyl, zato mi do cesty padl obchod. Čerstvé rohlíčky a kobliha přišly k chuti. Prodavač mi ujistil, že v Krucenberku sice kovář je, ale umělecký. Což nám nebylo k ničemu. Mezitím naše tábořiště navštívil správce toho les. Po zkušennostech z našich krajů jsme očekávli problém. Opak byl pravdou. Začal si povídat a akorát říkal, abychom dali pozor při rozdělávání ohně. Inu, je vidět, že v tomhle kraji opravdu moc koní nebude...

Lucka vzala tu "zmrzačenou" Šerpu statečně. Jenom se mnou z počátku nemluvila. Luděk s Jelenou se mezitím pobalilik a vyrazili napřed do toho obchodu. Po nějaké chvilce jsme se tam sešli. Roneček odmítl jít dál, tak pro něho Luděk zavolal odvoz. Což znamená přes půl dne zdržení. Lucka zatím rozhodla, že se Šerpou půjde dál, ale pomalu a po tvrdém jí povede. Po cestě se budem ptát na kováře. OK. Jedem s Luckou napřed, někde nás třeba dojedete. Takže v Bílku se kolem 13 hodiny rozdělila moje a Lucky cesta s cestou Luďka a Jeleny.

 

Modrá značka

 

 

Jako mávnutím kouzelného proutku se cesta změnila. Téměr žádný asfalt, hodně louky, posekaná pole, prostě super. Za ten den se nám podařilo ukrojit dobrých 45 kilometrů. Ten den cesta vedla kolem "velkých vod" - Rybník Řeka a Velké Dářko. Tam nás čekaly nepříjemné bažiny. Naštěstí se daly celkem dobře obejít. V obci Polnička nás velice vřele přivítali mistní chovatelé koní. Pohostili nás polévkou a koníky ovsem a senem, prostě perfektní přijetí. Chceme touto cestou ještě jednou poděkovat. Nabízeli nám i přespání, ale na to bylo ještě moc brzo, chtěli jsme ujet ještě pár mil.

Tak tahle modrá byla určena pro Ronyho. Zato nám informací moc neposkytla. Do Austrálie jsme namířeno neměli

Ten večer se nám podařilo najít snad nejkrásnější spaní. Obrovská louka u lesa, celé na rovině. Protože už s námi nebyli cizí koně, mohli jsme naše miláčky nechat napást navolno. V noci se taky nic nepřihodilo.

Na následující den nám zůstalo jenom necelých 20 km. Téměř celou cestu se koníci flákaly v kroku. Nebylo kam spěchat. I tak to ubíhalo celkem rychle. Až v jednom kousku si s námi zahrála mapa. V ní cesta vedla jednoznačně, bez křižovatek, avšak ve skutečnosti tam byla křižovatka asi s pěti možnostmi. Co teď? První pokus nevyšel, museli jsme zpět asi kilometr. Pak to Lucka vzala instinktivně a šla cestou necestou, že někde vylezem. A vylezli jsme. Sice jinde, než byl záměr, ale zato na značce, která vedla přímo do Strážku. Bylo to o pár kilometrů delší, ale to nám v tu chvíli vůbec nevadilo. Hlavně že víme, kde jsme.

Někdy kolem 16 hodiny nás uvítalo vytoužené Beaver City, ale o tom budu povídat ve 3. díle mého vyprávění.

Za těch pět dní jsme s koníkama uťapali přes 170 kilometrů. Přibyly nějaké zkušennosti, které dám dohromady a určitě si je v brzské době na podkově budete moci přečíst. Šli jsme denně kolem 40 kilometrů, převažoval klus. Koníci byli schopni jít i více a jestli byl někdo večer utahaný, tak jsme to byli my - jezdci. Nejhorší (co do únavy) byl druhý den večer. Další dny už si člověk zvykl a klidně by se v sedle dal vydržet další týden.


TOPlist
Jezdecký klub Rohan, JK Rohan Zdice nabízí ustájení koní, pastevní odchov JK
Předchozí
šipka vlevo
Následující
šipka vpravo
Zavřít Přesunout